Božská přírodní maska na vlasy

Moje dlouhé vlasy dostaly za poslední dva roky strašně, ale strašně zabrat. Nikdy jsem nebyla vyloženě pečující typ, který by se vyžíval ve vlasových maskách, kondicionérech, ozdravujících přípravcích atp. Navíc si už někde deset, dvanáct let myju vlasy téměř každý den a co je to kondicionér už moje vlasy nepamatují tak dva roky. Když se k tomu před rokem a půl přidal tříměsíční pobyt v Nepálu, kde jsem si vlasy myla opravdu jen tím, co bylo po ruce a někdy i přípravky na nádobí, dílo bylo dokonáno. Návyky jsem moc nezměnila ani po návratu do Čech, navíc jsem si celou dobou tak nějak vlasy zamotávala do mých milovaných prazvláštních drdolů, které na zdraví vlasům taky nepřidají.

Takže jsem ve fázi - buď ostříhat, nebo se k vlasům začít chovat líp. Navíc je podzim a člověk bude trávit víc času doma a mít masku na vlasech, ve vaně plné pěny s knížkou v ruce, není až takové mučení. Vzpomněla jsem si na svůj milovaný Lush a jedinou masku na vlasy, která je ještě víceméně přírodní a vyhovovala mi. Jmenuje se „H'Suan Wen Hua“, což v překladu trefně znamená "vlasová bohyně" a když jsem si ji jednou v rámci povánočních slev koupila, byla jsem přímo nadšená výsledkem. Ne tolik přidanými syntetickými látkami. Těch je sice jen pár, ale pořád to jsou parabeny a jeden sulfát. Díky parabenům vám ale zase maska od Lushe vydrží déle, pokud preferujete delší trvanlivost.

Další mírnou nepříjemností je cena – kelímek o velikosti 230 ml vás vyjde skoro na čtyři stovky, přesně na 395 Kč. Tenkrát jsem na své do půli zad dlouhé vlasy spotřebovala polovinu až třičtvrtě kelímku, a to jsem s ním šetřila. Což je na mě vážně drahý. Protože to ale byla nejúžasnější přírodní maska na vlasy, co jsem kdy vyzkoušela, rozhodla jsem se jí doma vyrobit. A není to vůbec nic těžkého!

Domácí varianta vlasové masky vyjde vyloženě na zlomek ceny. Při zaokrouhlování směrem nahoru vás půllitru této masky vyjde cca na 50 Kč. Vydrží Vám v lednici nejdéle týden, proto plánujte výrobu podle délky svých vlasů a frekvence používání. Mě půllitr masky vydrží na dvě až tři použití (vlasy cca do půl zad). Půllitru této masky od Lushe by vás vyšlo na 790 Kč. A 790 a 50, to už je hodně velký rozdíl.

Na cca půl litru masky potřebujeme:

• Dva banány
• Dvě vejce
• Avokádo
• Jablečný ocet (lžíce)
• Olivový olej (čajová lžička)
• Tři bobkové listy
• Jeden svitek skořice
• Rozmarýnový esenciální olej
• + Mixér

Jak na to:

Postup je vcelku jednoduchý.Nejprve si uděláme nálev z bobkového listu a skořice.

 Cca tři bobkové listy a jeden svitek skořice přelejeme asi 200ml vody a necháme probublávat na mírném plameni po dobu 30min.Slijeme do hrníčku.

Oloupeme banány a avokádo, nakrájíme, dáme do mixéru, přidáme vejce, lžíci jablečného octa, lžičku olivového oleje a dvě lžíce nálevu z bobkového listu a skořice. Přidáme rozmarýnový olejíček a mixujeme.

Doporučuju pořádně promixovat, když bude směs naprosto hladká, nestane se vám, že by vám ve vlasech uvízl kus banánu či avokáda.

A máme hotovo :)

Jak používat:

Masku aplikujeme na suché vlasy, ideálně nad vanou, ať si nenaděláte nepořádek. Nechte na vlasech působit minimálně půl hodiny. Samozřejmě čím déle, tím lépe. Vlasy můžete přikrýt igelitem, sáčkem, potravinářskou folií, nebo je nechat volně.Následně vlasy umyjte, jak jste zvyklé či zvyklí.

Jen si, prosím vás, dejte pozor, ať masku smýváte pouze vlažnou vodou (teplou) a ne horkou, horká by v kombinaci s vajíčky mohla vytvořit něco jako lečo na vaší hlavě :)

Zbytek můžete uchovávat v lednici v uzavřené nádobě nejdéle týden.

TIP: Masku můžete použít také na obličej, krásně ho zjemní :)

Jo a ještě takové malé PS: TATO MASKA VYHOVUJE I STANDARDŮM TZV. NO POO METODY (o té někdy příště, ve zkratce se jedná o mytí vlasů pouze přírodními produkty - vejce, jedlá soda, byliny...). 

 ♥ H.

ZDROJE:
http://carolinarainbowsandroses.blogspot.cz/2014/04/diy-lush-inspired-hsuan-wen-hua-hair.html
http://cryptozoologyandvanillatea.blogspot.cz/2012/09/hsuan-wen-hua-dupe.html

Super truper DOMÁCÍ AVIVÁŽ (levná, ekologická, jednoduchá, úžasná!)

Jsem si jistá, že základní suroviny na tuto aviváž už doma máte. Jejím základem je totiž voda a ocet. A to má doma v podstatě každý, ne? Přípravou této úžasné aviváže strávíte asi minutu. Pokud počítám to, že si vezmete sklenici, nalijete do ní vodu, dojdete si do špižírny pro ocet, otevřete ho, nalijete k vodě, zavřete… a přidáte pár kapek esenciálního oleje. A pak si budete další půl minutu pochvalovat, jak jste to zvládli.

Ještě na začátek chci říct: Ne, nesmrdí. Opravdu nesmrdí. Jemně voní podle použitého esenciálního oleje a svatosvatě vám slibuju, že se vám nestane, abyste chodili po ulici a táhl z vás ocet.  

Na druhou stranu vás nebudu balamutit a tvrdit vám, že vám po této aviváži vydrží vonět prádlo dny a týdny a pokaždé, když se obléknete, spadnete po zádech do louky plné květin. Pokud chcete tento efekt, musíte výrazně přitlačit na esenciálních olejíčkách a místo dvaceti kapek přidat třeba 60. A nebo rovnou půlku lahvičky, to podle nosu. Já osobně ale preferuju prádlo, které nemá výraznou vůni, aby nepřebíjela případný parfém (v mém případě opět esenciální olejíčky - o tom někdy příště).

Jak to funguje?

Do pracího prášku jsme minule používali prací sodu. Soda je zásaditá, ocet je kyselý. Ocet v aviváži funguje tak, že neutralizuje zbytky sody, které zbyly v prádle, a také prádlo změkčuje. Jako příjemný bonus vás může potěšit, že se vám nebude usazovat v pračce vodní kámen  - ocet totiž jeho tvorbě nejen zamezuje, ale vodní kámen přímo odstraňuje. Já ho používám například do varné konvice, když mi začne dělat čaj s vodním kamenem. Ten já nerada…

Proč si dělat vlastní aviváž

Zaprvé – ekologie. Jen se podívejte na svou láhev s aviváží, kolik je tam chemie. No fuj. Prádlo vám voní, ale také mají děti třeba alergie, že jo.  Prostě je to chemický koktejl. Planeta vám opravdu poděkuje za používání ekologických prostředků a v tomto případě se vám odmění ještě jedním bonusem a tím je úspora peněz. A to výrazná!

Litr této aviváže vás vyjde asi na pětikorunu. A to vážně dost přeháním. Já dávkuju aviváž od oka, ale lijte ji tolik, kolik lijete normální aviváže. Pokud nedáváte žádnou a chcete – jsou to cca 2-3 polévkové lžíce.  Co pamatuju, litr aviváže stojí kolem 80 Kč. Tak pro představu této „naší“ aviváže si za cenu jedné z obchodu uděláte 16 litrů. Což je zásoba na pár let, řekla bych.

Potřebujeme:

• 250 ml vody
• 250 ml octa
• 20 kapek esenciálního oleje (pro vůni, nemusí být)

Jak na to:

Je to až nechutně jednoduché. 

Smíchejte vodu s octem a přidejte esenciální olej. Protřepejte.

A je to :)

Přeji vám veselé praní a ještě veselejší sušení!

♥ H.

Domácí prášek na praní - levný, ekologický a extra super jednoduchý

Domácí prací prášek je bezesporu nejjednodušší věc na výrobu doma, se kterou tak obrovsky ušetříte, zároveň neskutečně pomůžete snížit svou ekologickou stopu a je hypoalergenní. Jak je to možné, ptáte se?

Proč je to tak jednoduché

Suroviny, které potřebujete na výrobu, jsou pouze dvě. Jedná se o prací sodu (chemicky uhličitan sodný) a mýdlo. Já používám to s jelenem. Postup výroby je, že mýdlo nastrouháte najemno a smícháte s prací sodou. Lehčí už to vážně nebude…

Proč ušetříte

Prací prášek už delší dobu nepoužívám, ale dle mého výzkumu na internetu vás 1kg průměrného pracího prášku vyjde cca na 80 Kč. Neekologického. Kilo ekologického pracího prostředku se pohybuje kolem 200 Kč. A prací prášek, který si doma připravíte asi tak za pět minut (které strávíte strouháním mýdla), vás vyjde na 38 Kč za kilogram. A to je hezké, ne?

Jestli si chcete přípravu ještě zpříjemnit… Dle mého průzkumu 7,5 kg ekologického pracího prášku známé značky stojí 1347 Kč. Vy si 7,5 kg ekologického pracího prášku doma vyrobíte za 285 Kč.Takže ušetříte něco přes tisícovku. A pokud nechcete prát ekologicky, tak by vás 7,5 kg pracího prášku stálo něco kolem 600 Kč. Doma si ho vyrobíte za méně než polovinu!

Doufám, že jste se už správně nadchli!!

Proč je ekologický

Jak jsem již řekla, skládá se ze dvou surovin. Jednou z nich je mýdlo a druhou uhličitan sodný. 

Začněme uhličitanem…

Uhličitan sodný je látka, která se vyskytuje v přírodě – a to v mořské vodě a slaných jezerech či dolech. Nejsou u něho známé žádné nežádoucí účinky a dokonce ho občas i jíte :) Přidává se například do pečiva, slaných tyčinek či do dětských výživ. Já myslím, že bychom si tedy mohli dovolit dát do vody to, co dáváme do úst dětem.

Dále bych si dovolila citovat pana Martina Macha Ondřeje, který ve svém článku na serveru Ekolist uvádí:

„Jak je to s uhličitanem sodným? Čistírny odpadních vod sodu nezachytí a ta se dostane volně do prostředí. Protože nejde o organickou sloučeninu, nepodléhá biologickému rozkladu. Ve vodním prostředí se pak může kumulovat a „zasolovat“ jej a zvyšovat jeho pH. Jak ale uklidňuje Viktor Kliment z ministerstva životního prostředí, v případě používání jeleního slizu pro praní jde o tak malá množství sody, že je to zcela zanedbatelné.

Na škodlivost uhličitanu sodného jsme se zeptali i Pražských vodovodů a kanalizací. Ondřej Pokorný ve stručnosti odpovídá, že z pohledu odpadních vod a jejich čištění používání uhličitanu sodného nijak nevadí. Na to, aby uhličitan sodný mohl změnit pH odpadních vod na městské čistírně odpadních vod, by muselo jít o nereálně vysoké dávky sody.

Co se týče schopnosti sody zasolovat prostředí, podle Ondřeje Pokorného by na pražskou čistírnu odpadních vod muselo denně přitéci 213 tun uhličitanu sodného, aby byl překročen limit. V přepočtu by to bylo víc jak 21 milionů pracích dávek, což je opět zcela nereálná cifra.“ (Ondřej, 2013, Ekolist – viz zdroje)

Máme tedy potvrzeno, že uhličitan sodný přírodu nezatěžuje.

Pro přesnost – pan Ondřej zde mluví o jelením slizu – což je prací sliz, který si můžete vyrobit opět z mýdla a sody na praní, pokud k nim přidáte ještě horkou vodu.

A teď to mýdlo.

Mýdlo si můžete vybrat, jaké chcete, jaké vám doma zrovna zbylo, či které vám nejvíce voní. Úplně nejvíc nejlepší volbou je přírodní mýdlo, marseillské mýdlo či klasický Jelen, což je mýdlo jádrové. Samotné mýdlo vzniká zmýdelněním mastných kyselin hydroxidem sodným, neboli – za určité teploty se smíchá olej či tuk s hydroxidem sodným a hele – vzniklo mýdlo. Což taky nezní vůbec děsivě a v přírodě je mýdlo biologicky rozložitelné. Samozřejmě čím přírodnější, tím lepší.

Pojďme se spolu podívat na výrobu tohoto úžasného domácího pracího prášku :)

Potřebujeme:

• 1 kg sody na praní (uhličitan sodný), koupíte například ZDE(klikněte sem)
• 100 g jakéhokoliv mýdla

Jak na to:

Návod je tak jednoduchý, až je mi skoro trapné to sem psát :) Vezměte si misku, struhadlo a nastrouhejte najemno 100g mýdla.

Mýdlo smíchejte s 1 kg prací sody. Kdo chcete, přidejte pár kapek oblíbeného esenciálního oleje.

Hotovo :)

Dávkování je podobné jako u klasického prášku, já dávám většinou cca 2 polévkové lžíce na praní. Prášek uchovávejte nejlépe v uzaviratelné nádobě, zejména, pokud jste ho ovoněli.

Příště vám ukážu superjednoduchý recept na přípravu vlastní ekologické aviváže, která jde ruku v ruce s tímhle pokladem.

Těšte se, je to snad ještě větší pecka!!

♥ H.

ZDROJE:

http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/jeleni-sliz-praci-prostredek-z-mydla-a-sody-pro-opravdove-ekonadsence

http://www.zdravapotravina.cz/seznam-ecek/E500%28i%29

http://www.mydloteka.cz/mydloteka/6-O-MYDLECH/1-Co-je-to-mydlo-a-jak-vznika

Mrkvovo-borůvkové muffiny ze špaldové mouky

Miluju muffiny, muffiny v jakékoliv podobě. Sladké/ slané/ ovocné/ zeleninové/ sýrové/ citrusové/ čokoládové... prostě miluju. Při tvorbě další muffinové bomby jsem si řekla, že spojím pár těch skvělých věcí dohromady, a vytvořím z nich trochu víc zdravou variaci z mrkvičky od místních farmářů, borůvek, co nám rostou za kopcem a špaldové celozrnné mouky, kterou kupuji na domácí chlebíček a která se vlastně hodí na jakékoliv pečení :) 

Doufám, že oceníte můj fotonávod pro lenochy, kteří si vše jednou přečtou a pak jim bude stačit mrknout na pár obrázků a je jim jasno. Aby jste rozuměli, já jsem král těchto lenochů, takže fotonávody - to je moje :D

Na cca 20 naprosto božských muffinů otřebujeme:

• 100 ml bílého jogurtu
• 50 g másla + na vymazání formiček
• 2 vejce
• 200 g celozrné špaldové mouky
• 200 g borůvek
• 180 g krupicového cukru nebo stejné množství medu
• 1 lžička jedlé sody
• špetka soli
• 250 g mrkve
• špetka muškátového oříšku
• nastrouhaná kůra a štáva z 1 citrónu
• formičky na muffiny

1. Jogurt, změklé máslo a vejce našlehejte metličkou v jedné míse.

2. Po našlehání přisypte špaldovou mouku, cukr nebo med, sodu a nastrouhaný muškátový oříšek. Promíchejte.

3. Nakonec přidejte najemno nastrouhanou mrkev, citronovou kůru a šťávu a zlehka promíchněte do těsta.

4. Přidejte borůvky a jemně je promíchněte do těsta, aby zůstaly celé.

5. Vymažte forrmičky tukem, posypejte moukou a můžete plnit :) snažte se pod okraj (1 - 0,5 cm), aby vám pak nevytekly.

6. Do rozpálené trouby vložte na 20 minut na 200 °C. Pokud nebudou, tak sledujte barvu - muffiny by měly mít karamelový odstín.

7. Pokud budete chtít můžete si na muffinky vytvořit polevu - já jsem dala za vděk klasice -tvarohovo vanilková, ale fantazii se meze nekladou :) Doufám, že si smlsnete jako my doma :-) 

B ♥

Originální (a levný) porcelán s duchem

Zbožňuju starý, modrobílý porcelán z Dubí, tzv. cibuláky.

Tyhle

(zdroj: http://www.mesto-dubi.cz/cs/cesky-porcelan-v-dubi/)

A taky tyhle

(zdroj: http://www.nuts2severozapad.cz/v-dubi-slavnostne-otevreli-muzeum-porcelanu)

A všechny jim podobné.

Miluju je horoucí láskou a až budu velká (a bohatá) holka, tak si je pořídím. Mají jen jednu malinkatou chybu… a tou je cena. Jooo za kvalitu se holt platí. Nicméně existuje jistá, dost pravděpodobná verze, že by mi můj krásný, opečovávaný, český, modrobíle vyšívaný porcelán vymlátili budoucí potomci, současný muž a ano, i moje maličkost. Možná že ta zejména, přeci jen, manipulovat s nimi budu především já. A víte co, možná i výhradně :D

Trošku mám pocit, že by se u nás mohla odehrát druhá verze Monicy z Přátel a jejích svatebních talířů.

Jak jsem již řekla, když bůh dá, jednou se mi tyhle skvosty budou usmívat z poliček, ale do té doby (a možná i po ní) je potřeba něco, z čeho se dá jíst. Porcelán, který je levný, originální, úžasně doplňuje kuchyni a její atmosféru. Porcelán, který je ale zároveň nahraditelný. Aby střepy byly přijímány jako dosud – s úsměvem a příslibem, že „střepy jsou štěstí“.

Přemýšlela jsem a přemýšlela, až jsem byla osvícena! Při projíždění různých DIY webů, pinterestu atd jsem se rozhodla!

Koupím si v Ikee levný bílý porcelán, na internetu fixu na porcelán a svůj porcelán si namaluju! A budu mít porcí lán!

Za největší výhody tohoto rozhodnutí považuji následující:

Cena – bílé nádobí v ikee seženete za pár korun. Detailně, klasický mělký bílý talíř zde pořídíte za 69 Kč (http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/70258949/), hluboký za 49 Kč (http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/50146284/ 

Cenově zatím dobrý, ne? 

A to jsem ani ještě nezmínila misku (http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/80258915/) za 15 Kč. 

K tomu si připočítejte, že jedna fixa na porcelán stojí do stovky. 

Originalita – nikdo takový porcelán prostě nemá. Pokud teda všichni nevezmete tu stejnou fixu a ten stejný porcelán a nenamalujete si na ten svůj přesnou kopii toho mého. Což, proč by člověk dělal, žejo, když je na světě tolik různých vzorů, barev a témat k namalování.

Tvořivost - člověk se u toho tak nějak vyblbne. Uvidí za sebou kus své práce, svůj výtvor, což v dnešní době, kdy spousta lidí pracuje u počítače a výsledkem práce jsou pro ně papíry a data, má na psychiku velmi ozdravný účinek. 

Dostupnost – když se vám nějaký ten kousek rozbije, prostě si seženete bílou náhradu, vezmete fixu a opět talíř pomalujete. No není to nádhera?

Dostupnost II. Musím ji zmínit ještě jednou. Protože bílého porcelánu je všude mraky a hejna a jsem si celkem jistá, že už nějaký máte také doma. Dá se prostě koupit všude, za pár korun.  Různých tvarů, velikostí, barev. A můžou vám ho lidé kupovat jako dárky. Levné a využitelné.

Už známe všechny výhody a úžasnost celého nápadu, teď ještě, jak na to?

Potřebujeme:

• Bílý porcelán (nebo světlý a v podstatě jakýkoliv, na kterém vám vyniknou barvy)
• Fixy na porcelán
• Troubu
• Vodku (líh) a vatové tamponky

Jak na to:

Vezmeme porcelán a odmastíme ho – přejedeme vatovým tamponkem namočeným ve vodce či lihu. Necháme uschnout či vysušíme papírovým kapesníčkem.

Pořádně protřepáme fixu a necháme stéct barvu (nové fixy mají hrot bílý, ještě nepoznamenaný barvou).Namalujeme si na porcelán, co chceme. Je možné si předznačit ornamenty tužkou, či malovat jen tak.

Osobně nejsem zrovna typ člověka, který by byl s potěšením schopný (a ochotný) malovat obrázek chlapce hrajícího si s kobrou na zrnko rýže, jako staří čínští umělci. 

(zdroj: http://www.odditycentral.com/pics/the-amazing-rice-grain-artworks-of-chen-forng-shean.html)

Mám ráda jednoduché vzory, co nevyžadují mnoho titěrné práce a čiší z nich lehkost a hravost. Což puntíky splňují dokonale.

Barvu jsem si vybrala červenou, protože se mi nejen bude krásně hodit do mé budoucí kuchyně, ale také protože dětství na chalupě, to je pro mě kouřící se kakao z bílého, buclatého hrníčku s červenými puntíky. 

A nejspíš jsem se tu stala obětí reklamy, protože....pamatujete?

¨

(zdroj: http://zena-in.cz/clanek/rozzarte-sychravy-podzim-oblecte-se-do-veselych-puntiku-a-oslavte-s-nami-mesic-granka)

A tak puntíkuju….

…a puntíkuju…

…a puntíkuju i na třicet let starý plecháček.

Když se při malbě spletete, či se vám prostě nelíbí, je možné barvu opět setřít tamponkem namočeným v lihu.

Až budete s výrobkem spokojeni, nechte ho cca 4 hodiny vyschnout.

Pak vložte do trouby, zapněte ji na 160°C a nechte nádobí péct hodinu a půl. Troubu vypněte a nádobí nechte úplně vychladnout.

Hotovo :) 

Nádobí používejte úplně normálně, na fixách píšou, že vydrží i mytí v myčce. To za vás odzkoušet nemohu, myčku nevlastním. Časem :) 

Výsledky mého puntíkování na nádobí, co zrovna bylo doma je zde:

A pro nového člena domácnosti jsem vyrobila mističky na vodu a jídlo. 

Už nemám co pomalovávat, všechno bílé už má makově červené kropenatění a puntíky.

Takže malujte, tvořte, bavte se a užívejte!!

♥ H.

Rakytník řešetlákový

Nebudu vám lhát.

Trhání/sbírání/česání rakytníku je peklo. Že si až říkáte – mám já to zapotřebí? Asi jako když jedete v hodně velkým vedru, hodně dlouho do hodně vysokýho kopce. Hodně. Takže se trápíte v pichlavém keři, který je zákeřnější než šípky – rád se láme ve chvíli, kdy se vám dostane pod kůži. Jako první lásky. Jeden by řekl, že to bude stačit. Jenže si k tomu připočítejte, že rakytník je celkem malé ovoce – asi jako větší borůvky, takže se košíček plní vážně pomalu. A že – jakmile dozraje – skoro nejde utrhnout, nebo hrozí rozmáčknutí.  Musíte ho tedy po jednom nehty odštipovat z keříku. Jsou i tací, kteří si na tuto piplačku berou manikérní nůžtičky, ovšem…to pro mě zní jako demoverze pekla.

Že dost bylo odrazování? Ale kdeže… teď se dostáváme k podstatě ovoce – je velmi kyselé a až jich pár nevyhnutelně rozmáčknete, poteče vám šťáva po rukou, což vám v určitém časovém horizontu začne nepříjemně „naleptávat“ pokožku. Naleptávat je asi silné slovo, ale ucítíte to. A v případě, že se chcete během trhání potěšit dokonalou chutí zázračného ovoce…tak to si s sebou raději vezměte mango. Pokud vás něco dokonale demotivuje, bude to ochutnávání rakytníku přímo z keře. Kdybych někdy jedla mravence, myslím, že by se to k tomu dalo přirovnat. Kyselostí i strukturou.

K další úžasné vlastnosti tohoto keříku patří, že pokud si ho zasadíte na zahrádku, stoprocentně vám ji zamoří svými oddenky a už se ho nikdy nezbavíte. Pomalu ovládne vaše zahradní království a vaše děti si možná zkusí novou verzi pohádky o šípkové růžence. Tedy spíš o rakytníkovém řešetláku. Jak sličná dívka zachránila svého milého Řešetláka ze spárů pichlavého ovoce. A to když budou mít štěstí!

Tak proč ho vůbec trhat, nedejbože, pěstovat?

Rakytník je vysoce léčivá rostlina, pocházející z drsných horských podmínek Číny a Ruska a používá se v podstatě na všechno. A tím myslím opravdu na všechno. Podporuje a léčí v podstatě všechny orgány, výrazně podporuje imunitní systém, působí léčivě při rakovině a jako její prevence, pomáhá při jaterních a plicních onemocněních, čistí organismus…

Máte problémy s močovým měchýřem či rozmnožovacím ústrojím?

Trpíte na chřipky a angíny?

Cítíte se bez energie?

Bolí vás klouby?

Chcete se detoxikovat?

Chcete regenerovat svou kůži?

Potřebujete dát do pořádku trávení?

Rakytník je tu pro vás!

Zním jako z reklamy, žeano :) Jediná firma, kterou zastupuji, je však příroda. A cílem není zisk, ale vaše zdraví.

Rakytník totiž obsahuje neuvěřitelné množství vitaminů, minerálů a stopových prvků. Mohla bych vám zde vypsat jejich přehled, ale myslím, že když napíšu, že obsahuje pektin, flavonoidy a rutin, málokdo si pod tím něco představí. Věřme tedy po tisíciletí prověřené rostlině a současným vědeckým výzkumům a pojďme si něco povědět o možnostech jeho využití.

Dejme tomu, že jsme si natrhali košíček či mističku rakytníku. A teď jak ho využít. Rovnou říkám, zobání z mističky je pouze pro otrlé povahy, které se vyžívají v kyselosti. Avšak díky velkému obsahu všech látek není potřeba do sebe rakytník cpát horem dolem. Pokud byste ho chtěli jíst denně, stačí malá hrstička, cca polévková lžíce. Nejlepší je samozřejmě využití zasyrova a to nejlépe do různých smoothie. 

Osobně si uchovávám rakytník v mražené podobě – zachová si tak maximum potřebných látek a je vždy po ruce. Po otrhání ho umyji, lehce nechám oschnout a mrazím na talířích pokrytými sáčky s rakytníkem v jedné vrstvě. Tím pádem ho poté lehce sesypu do uzavíratelných mrazících sáčků a odsypu si do každého smoothie kolik potřebuji.

Jedno z vážně dobrých využití rakytníku je na skvělé 

rakytníkovo-kokosové nanuky. 

Potřebujete na ně jen tři ingredience - kokosové mléko, rakytník a med. Příprava je geniálně jednoduchá - rozmixujete kokosové mléko a rakytník s medem podle chuti, přecedíte přes pláténko a směs nalijete do tvořítek na nanuky. Necháte zmrznout a vychutnáváte si léto s domácími nanuky :)

Dále je možné samozřejmě rakytník sušit, vyrábět z něj džemy, šťávy, likéry a čaje, avšak při tom, jak se špatně dostává z keříku (či při jeho ceně v prodejnách), když vezmu v úvahu, že se tepelnou úpravou zničí minimálně vitamin C (kterého rakytník obsahuje opravdu hodně), mi to přijde skoro zbytečné. Nějaký recept vymyslím časem, až si namrazím dostatečné zásoby na smoothie. A až se naučím trpělivosti při jeho česání.

 ♥ H.

Zdroje informací a zajímavé odkazy:

http://www.celostnimedicina.cz/rakytnik-resetlakovy.htm

http://www.celostnimedicina.cz/rakytnik-resetlakovy-utajena-vitaminova-bomba.htm

http://bylinky.doktorka.cz/rakytnik-resetlakovy---rostlina-budoucnosti/

http://www.doktor-zdravi.cz/mimoradna-bylina-pro-zdravi-a-krasu-rakytnik-resetlakovy/

http://bylinky.zdrave.cz/rakytnik-resetlakovy/

Poctivá rajčatová polévka s cuketkou

Vedro k zbláznění. Zatímco píšu tyhle řádky, ovívá mě větrák, z čehož mi vysychá pravá čočka. Omluvte proto gramatické chyby a další výpadky, tyhle tropy už nedělají dobře ani mně. A to jsem chvíli v tropech (no dobře, subtropech) žila.

Tenhle typ počasí přináší otázku co si uvařit k obědu, aby to nebyl stále jen salát (či salát v rozmixované podobě – gazpacho).  Protože vyznávám, že by se mělo jíst, co právě roste, nejlépe od lokálního zemědělce a vůbec nejlépe – z vlastní produkce, prošla jsem klasicky zahradou a rozhodla se uvařit svou nejmilejší letní polévku.

Jednoduchá jako teplotní facka, kterou dostanete pokaždé, když vyjdete ven z budovy. Jediné, co na ni potřebujete, jsou rajčata a cuketa. Kdo chce, tak troška soli a hrstka bazalky, kápnuto oleje, aby bylo na čem osmahnout cuketky. Toť vše. V jednoduchosti je prostě krása.

Takže ještě jednou…

Potřebujeme:

• Rajčata (cca 1 kg)
• Cuketa (cca 2 ks)
• Sůl
• Bazalka (hrst)
• Olej (já smažím na kokosovém)

Jak na to:

Způsoby jsou v podstatě dva. 

Buď rajčata pokrájíte a s troškou vody dáte vařit, nebo je nejdřív rozmixujete. 

Protože jsem novopečenou majitelkou nejdokonalejšího mixéru na světě a mixuju vážně všechno, co mi přijde pod tlapičku, osobně jsem rajčata umixovala. Ale jen tak jemně, mám ráda polévku „s kouskama“.

Když rozmixujete syrová rajčata, nedostanete z nich sytě rudou barvu, ačkoliv použijete bio, domácí atp. Je to způsobeno lykopenem - červeným barvivem, které dělá rajčata červenými. Lykopen se totiž uvolňuje - a je lépe zpracováván - až po tepelné úpravě. 

A proto já svoji polévku vařím. Plus taky proto, že mi to prostě víc chutná. Navíc nemám ráda růžovou a ta polévka za syrova růžová je...

Do rozmixovaných rajčat přidáme hrst bazalky, buď nasekanou, v celku... podle chuti. Já ji maličko proženu mixerem. Přidáme bylinku do polévky spolu se solí (dle chuti), přivedeme k varu a vaříme cca 5 min.

Mezitím si na pánvi rozpálíme olej a osmahneme nakrájené cukety.

Měly by vypadat přibližně takto - někde dohněda osmahnuté - mají pak speciální nasládlou chuť. 

 A nakonec, do uvařené polévky přimícháme osmahnuté cuketky. Lahoda největší. 

Sice se polévky většinou jedí zatepla... ovšem v tomhle vedru - nejsem sebevrah. A tak si ji pěkně nechám vystydnout do pokojové teploty (což je v tomhle vedru stejně něco ke 40°C) a baštím a baštím a baštím...

Baštěte se mnou! 

♥ H.

Zdroje:

Hanina a její svět růžových poníků a modrých delfínů, co se loučí pozdravem Sbohem a díky za ryby!