Pravé podkrkonošské kyselo

U nás na chalupě v Krkonoších všude voněl pendrek a anýz. Dnes už vím, že důvodem byla čechřice vonná, rostoucí všude kolem pramenu pod modřínem. Tam jsme si každé ráno a večer čistili zuby, v košilích od babičky, na které jsme si vyšili každý svůj monogram. I brácha. I čtyři bratranci. 

V malé vesničce, kde stále ještě žili původní obyvatelé Krkonoš, jsme se brouzdali vysokou trávou, sbírali lesní jahody vedle koberců mateřídoušky, chodili na houby (které babička nikdy neviděla, ani když jsme je před ní schválně nastražili) a trávili jsme tak v podstatě každé prázdniny. Když babička vařila, chodili jsme k nedalekému potoku, kde rostly křemenáče. Občas měly klobouk jak naše malé hlavy a my jsme se v potoku vždycky ráchali a stavěli hráze, dokud nás nezačalo zábst. To jsme se pak vraceli do naší červené roubenky se zvoničkou, kde na starých kamnech babička kouzlila dobroty, jako třeba borůvkové knedlíky nebo pravé, poctivé podkrkonošské kyselo, na které vám dám recept. 

Budu se asi opakovat: receptů na kyselo je mnoho. Vyzkoušela jsem hodně variant téhle polévky a žádná jiná se ani nepřiblížila téhle verzi od babičky. Nevím, kde babička dostala recept. Možná, že od Milušky, staré paní, která žila v chaloupce přes údolí a my jsme si k ní chodili kupovat vajíčka a brambory. Což ve spojení s cibulí, žitným kváskem a lesními houby jsou v podstatě všechny ingredience na kyselo. 

Potřebujeme (na cca 3 litry):

• 7-8 větších brambor
• 5 vajec
• 300 ml žitného kvásku
• houby (cca jako na fotce, nebo 2 hrsti sušených)
• 2 cibule
• sůl
• kmín
• máslo/sádlo/olej na smažení cibulky

Jak na to:

 Oloupeme a nakrájíme brambory na menší kousky. Houby očistíme a pokrájíme.

Do hrnce nalijeme cca 3 litry vody, přidáme nakrájené brambory, houby a cca 2 čajové lžičky soli a 1 lžičku kmínu. Vaříme, dokud nejsou brambory hotové.

TOHLE ROZHODNĚ NEDĚLÁME!!! Udělá to nechutné cucky. Fakt...

Místo toho si odebereme cca 300 ml horké vody z vývaru a přidáme ho ke kvásku, za stálého šlehání metličkou. Tímhle drátěným, prostě. Tuhle směs můžeme bez obav nalít do hrnce s brambory a houbami, jen stále mícháme, dokud nemáme pocit, že je to už v pohodě. Což je tak asi minuta, podle toho, jak moc jste nervák. Necháme krátce přejít varem a vypneme. 

Cibuli nakrájíme na jemno a na másle/sádle/oleji osmažíme dozlatova. 

Přidáme pět vajec, opět nějaký ten kmín a sůl, podle chuti. Uděláme něco, jako míchaná vajíčka. 

A pak to prostě smícháme dohromady a dochutíme - většinou solí. 

Upozorňuju, že kyselo je nejlepší druhý den. Vlastně klidně i třetí. Můžete ho jíst hned, určitě, ale mnohem větší grády má odleželé. Ideálně si ho udělejte v Krkonoších, sedněte si na zápraží chalupy a dívejte se do údolí. A pozdravujte ode mě Krakonoše, ten ho taky rád.

♥ H.

Babiččina bezová šťáva

Bezová šťáva patří mezi ty nejhezčí věci v létě. Proto si ji každý rok připravuju tolik, že mi vydrží i na zimu - já chci mít totiž léto celoročně. Kromě úžasné vůně a neopakovatelné chuti má také spoustu zdraví prospěšných účinků a obsahuje mnoho super věcí - o tom si můžete více přečíst v mém loňském článku o černém bezu. Mezi její další přednosti také patří to, že co do výroby patří mezi nejlevnější šťávy (vzhledem k tomu, že si hlavní surovinu zdarma natrháte) a také mezi ty nejzdravější. Je to rozhodně lepší varianta, než do sebe lít chemické šťávy z obchodů. Které mimochodem také dělají s příchutí bezu, protože je prostě bezkonkurenční!

Správných receptů na bezovou šťávu je asi tolik jako receptů na "tu pravou" svíčkovou. Suroviny jsou podobné, ale liší se poměrem a metodou přípravy. My máme samozřejmě také ten svůj nejlepší recept a ačkoliv se jedná o rodinné stříbro, podělím se o něj s vámi. Protože bezovka od mé babičky je prostě ta nejlepší, jakou jsem kdy pila a chutná jako moje dětství na chalupě v Krkonoších - sladce, neopakovatelně a nostalgicky.

Na cca 4,5 litru potřebujeme: 

• 100 květů černého bezu (přibližně)
• 3 litry (převařené) vody
• 3 kg cukru 
• 70g kyseliny citronové
• 1 citron

• 4-5 skleněných lahví s uzávěrem
• trychtýř
• hrnec, vařečku...

Jak na to:

Natrhejte si cca 100 květů černého bezu, momentálně roste vážně všude. Trhejte ho samozřejmě dál od silnic a pokud možno za slunečného počasí, aby na něm byla spousta pylu. Až ho přinesete domů, rozložte ho a nechte hmyz, aby z něho v poklidu odešel. Potom květy namočte do 3 litrů převařené vody a nechte louhovat 24h. 

Je důležité nenechat bez louhovat déle, ani když nestíháte, ani když se vám fakt nechce šťávu dodělat. Věřte mi:

Namočený bez (po těch 24h, ne déle) opatrně vyndejte a vymačkejte, poté přeceďte. 

Vezměte bezový nálev, cukr, kyselinu citronovou a šťávu z jednoho citronu, smíchejte a přiveďte k varu, ale vyloženě nevařte. Prostě počkejte, až začne vřít a vypněte sporák. 

Zatímco se směs dostává k bodu varu, tvoří se na ní pěna a tu je třeba sbírat. Mě se osvědčilo jemné sítko. 

Když je směs čirá a horká, nalijte ji do předem sterilovaných sklenic. 

Sklenice zavíčkujte a položte, tím se šťáva zakonzervuje. Pokud ji lijete do zavařovaček, otočte je dnem vzhůru.

Počkejte, až vychladnou a užívejte si letní mňamku. Pokud sklenice správně sterilujete, šťáva vám vydrží až 1 rok. Já momentálně dopíjím poslední lahev z minulého roku a plánuju, kolik jich asi stihnu letos. Vzhledem k tomu, že jsem zatím udělala dvě várky a tři mi stihly zplesnivět (práce....), nevím nevím. Každopádně zítra vařím další dávku a vyrážím na bez, ať se nám ten náš sklípek začne plnit zásobami na vzdálenou zimu.

♥ H.

Švédský tvarohový koláč

S tímhle božským tvarohovým koláčem jsem se seznámila ve stejný rok, jako s jednou z mých nejlepších kamarádek - z roku 2010 mám tedy dvě stálice na celý život. Recept není z mé hlavy, ale dostala jsem ho právě od té kamarádky (děkuju, Květino :)) - doteď ho mám v emailu a pravidelně ho vyhledávám, vždycky, když mě přepadne chuť na tenhle máslovo-tvarohový zázrak. Což je často, tudíž si místo na blogu už dávno zaslouží. Navíc se vtipně peče - nejdřív do pekáče nasypete mouku s cukrem, pak zalijete tvarohovou směsí a nakonec zase zasypete. Ale o tom dále...

Koláč různě obměňuju, na fotce nahoře je do něj přimíchaná rebarbora, na fotkách v průběhu pečení zase lněná semínka (ano, fotky jsou ze dvou různých pečení...). Dá se s ním kouzlit, například moc ráda přidávám do sypké směsi (viz níže) kakao, do tvarohu zase různé ovoce či semínka. Je úžasný ve všech variantách, které jsem zatím zkoušela a opět ani pan kovář, co sladké nerad, nepohrdne. 

Potřebujeme: 

Na sypkou směs:

3 hrnky polohrubé mouky (ideálně špaldové)

1 hrnek cukru (já dávám méně, cca půl - třičtvrtě stejného hrnku jako mouky)

1 lžička jedlé sody (1 prášek do pečiva)

Na tvarohovou náplň: 

3/4kg tvarohu (tři vaničky, na fotce je domácí)
1 hrnek cukru (já dávám méně, cca půl - třičtvrtě stejného hrnku jako mouky)
3 vejce
půl litru mléka
dle chuti - citron, různé ovoce, semínka...

+ máslo (cca půlka) 

                                       

Jak na to:

Smíchejte si tři hrnky mouky, jeden hrnek cukru a lžičku jedlé sody. 

Na tvarohovou směs smíchejte 3/4 kg tvarohu, 1 hrnek cukru, tři vejce, půl litru mléka a dle chuti citron, ovoce, semínka... Pořádně promíchejte.  

Plech vyložte pečícím papírem a nasypte na něj polovinu sypké směsi.

Na sypkou směs nalijte celou tvarohovou směs (na obrázku se lněným semínkem).

Tvarohovou vrstvu opět zasypte sypkou směsí (druhou polovinou).

Navrch nakrájejte proužky másla. Já dávám cca půlku, i celé. Jak to vyjde. 

Dejte péct na 160°C cca na 40 min (až zezlátne máslo na povrchu a vytvoří krustičku). 

Nechte aspoň maličko vychladnout, nakrájejte a užívejte. Koláč je naprosto vynikající. Úžasná je i vůně, která se line při pečení - a za tu vděčíme rozpékajícímu se máslu. Navíc je vážně jednoduchý a zaručuju, že tenhle koláč Vám doma určitě nezůstane dlouho.  

♥ H.

Domácí bramborové "gnocchi" s kurkumou

Já a noky, to je těstovinová romance. Chtěla jsem napsat, že mám ze všech těstovin nejradši právě tyhle bramborové nočky, ale pak jsem si vzpomněla na špagety a lasagne a nebudu vám lhát. Ale rozhodně nočky patří do top výběru! Jenže mi nějak nejedou ty kupované... zaprvé jsou celkem drahé (nebo kdysi bývaly - dlouho jsem je nekupovala), zadruhé jsou narvané bůh ví čím a zatřetí se ta chuť domácím nočkám prostě nemůže rovnat. Takže si je pojďme udělat, třeba máte taky ve sklepě ještě zbytek loňských brambor - a ty jsou na nočky úplně ideální. 

Taky je super, že víte, co ve vašich nočkách je a nebudete se rvát "vatou", což je něco, co mi hromada těstovin připomíná - takové plnidlo žaludku. Třeba jako kupovaný chléb. Nevím proč, ale vždycky mi to tak připadalo, tak si radši peču chleba vlastní a nočky vyrábím. Jen ten stroj na další těstoviny nemám...

Jejich další výhodou je také fakt, že se dají zmrazit, uchovávat v mrazáku a vytahovat v časech spěchu/nechuti vařit složitá jídla a podobně. Vytáhnete z mrazáku, nasypete do vroucí vody, počkáte, až vyplavou. Jednoduché, vynikající, efektní a rychlé!

Co potřebujeme: 

• 1 kg uvařených a vychladlých brambor ve slupce (klidně uvařte den předem)  
• 300 g špaldové mouky
• kurkumu
• 3 vejce
• sůl, pepř

Jak na to: 

Vychladlé brambory si oloupejte. 

Nastrouhejte je najemno

Smíchejte mouku se solí (cca půl čajové lžičky), kurkumou (cca 1 čajová lžička) a mletým pepřem 

Nastrouhané brambory smíchejte s moučnou směsí z předchozího obrázku, přidejte 3 vejce.

Pořádně těsto promíchejte a počítejte s tím, že se bude celkem lepit na ruce. Pokud je třeba, přidejte mouku či vodu. S těstem musí být možné pracovat a vytvarovat z něj válečky. 

Udělejte z těsta válečky, silné asi jako mužský palec. A ty nakrájejte na kousky velké jako první článek palce :) 

Část si můžete zmrazit, já mrazím vždy na talíři pokrytém igelitem, aby se jednotlivé kousky nespojily a mohla jsem si odsypat, kolik chci. 

Pokud chcete nočky jíst hned, dejte vařit vodu, osolte ji a jak začne vřít, vložte do ní nočky. Až vyplavou na hladinu, jsou hotové.

A pak si na ně už můžete vytvořit jakoukoliv omáčku, tohle je moje oblíbená smetanová s cuketou a hlívou ústřičnou. 

Nočky jsou prostě vynikající a pokud vám připomínají bramborové knedlíky, tak to není náhoda. Jsou v podstatě z hodně podobného těsta, chutnají téměř stejně a klidně si je dejte se zelím a s uzeným masem, nebo s bryndzou a slaninou, neurazí ani ke kachně či ke knedlo-vepřo-zelo. Jsou prostě univerzální spojkou mezi českou a italskou kuchyní a fantazii se zde meze rozhodně nekladou. 

Tak ať vám chutná :)

♥ H.

Jarní smoothie

Chtěla jsem původně napsat o trošku lákavější nadpis. Něco jako svěží, detoxikační, zelený jarní smoothie, co Vám nevysaje vápník. To všechno tenhle drsňák totiž splňuje. Ale je neděle večer a v jednoduchosti je prý krása. Takže jarní smoothie. 

Určitě jste si už všichni všimli, jak venku všechno pučí, raší a roste obrovskou rychlostí. Naše zahrada se proměňuje mílovými skoky a jsem si téměř jistá, že kdybych mohla u rostlin sedět celé dny, vyloženě bych je viděla růst před očima. V přírodě se nám tedy objevuje nepřeberné množství volně rostoucí zeleniny. Některá je známá a moderní, jako třeba medvědí česnek (který ale nemůžu na jičínsku zaboha objevit - poraďte!) a některá lehce opomíjená, zato však mnohem dostupnější. Zelené suroviny na dnešní smoothie jsem si natrhala na zahrádce a vy je tam při troše štěstí budete mít taky. 

Potřebujeme:

• jedno velké jablko či několik malých (případně jakékoliv jiné ovoce) 
• 10 listů pampelišky
• 5 listů šťovíku
• 3-4 výhonky kopřivy
• 4 lístky jahodníku
• 2 lžíce máku 
• cca 500 ml vody

Jak na to:

Jednoduše. Všechny suroviny (kromě máku) umyjeme, jablkům vykrájíme jadřince a vše umixujeme dohladka. Pijeme a jsme překvapeni, jak dobře to chutná.

Co z toho budeme mít:

Jablka jsou pro nás v tomto podnebném pásmu přirozené (a stále ještě sezónní) ovoce. Jedno z lidových mouder říká, že jablko denně odhání doktora. Mají asi milion úžasných zdravotních účinků a kdo si chce o nich přečíst více, zkuste to třeba zde. Vyjmenovat všechny by vydalo na... no, přesně na článek tak dlouhý, jako je v odkazu.

Pampeliškové listy jsou výborné na trávení, na játra a tvorbu žluči (po dnešním výtečném vepřo-knedlo-zelo od tchýně ideální :)). Jsou celkem hořké, ale ve smoothie se to úplně ztratí, tudíž doporučené denní množství (cca 10 listů) do sebe dostanete, ani nebudete vědět jak. Pampeliška má opět hromadu a hromadu super účinků, obecně má pročišťující účinky a pomáhá játrům, slezině a ledvinám. 

Jahodníkové listy (musíte použít lesní jahody) pomáhají při nemocech cév, detoxikaci, pomáhají trávení a samozřejmě čistí krev. Sbírají se čerstvé, než rostlina začne kvést, tudíž nyní :)

Šťovík určitě všichni známe z dětství, kdy jsme se ksichtili při jeho kyselé chuti. Obsahuje velké množství vitaminu C a kromě klasické detoxikace se používá i pro své močopudné účinky (a obecně léčí močové ústrojí). Nicméně jeho konzumace je vhodná zkombinovat s potravinou, která obsahuje hodně vápníku a proto tu máme mák, který obsahuje několikanásobné množství vápníku, než mléčné výrobky. 

Jarní zeleninu použitou v tomto smoothie dovršuje kopřiva, která se používá také snad úplně na vše. Výčet jejich léčivých účinků by vydal snad na samotnou knihu a opět ve zdrojích najdete odkaz pro zjištění těchto informací :) Pokud vás trápí v podstatě cokoliv, kopřiva vám může pomoci, ať se jedná o problémy zdravotní či kosmetické. 

Takže to všechno zmixujte a na zdraví :)

♥ H.

ZDROJE:

http://www.magazinzdravi.cz/jablko-20090121

http://www.bylinkyprovsechny.cz/byliny-kere-stromy/byliny/137-pampeliska-ucinky-na-zdravi-co-leci-pouziti-uzivani

http://www.bylinkyprovsechny.cz/byliny-kere-stromy/byliny/1037-stovik-kysely-ucinky-na-zdravi-co-leci-pouziti-uzivani-vyuziti

Špaldový mazanec se sušenými švestkami a goji

Miluju tradice. (Proto jsem taky na našich stránkách založila další sekci - Tradice.) Odjakživa mě baví stará česká lidová moudra, pořekadla (ty jsem kdysi sbírala), pranostiky, rituály a svátky. Mám ráda i ty zahraniční, a to vážně hodně, ale poslední dobou spíš tíhnu ke staročeským tradicím, k vesnici, chaloupkám, skromnému, poklidnému životu. A právě blížící se Velikonoce jsou ideálním časem pro takovéto vzpomenutí si.

Jednou z tradic českých velikonoc je pečení velikonočního mazance. Mazanec se peče na Velký pátek, aby byl ke snídani na Bílou sobotu. Na Velký pátek byste si mimochodem neměli prát oblečení (podle pověry byste ho prali v Kristově krvi) a hýbat se zemí, abyste nerušili její ochránce a bytosti.

Recepty na mazance se liší a většinou se používá bílá mouka. Vážně jsem nad ní v obchodě stála a chtěla si jí koupit, vím, že by těsto vyšlo vláčnější, jemnější a víc „mazancové“. Jenže když já mám doma tu špaldovou přímo od mlynáře, a tak jsem to riskla. Na to, že jsem dělala kynuté těsto teprve podruhé v životě… Také jsem nemohla sehnat mandle a rozinky a zapomněla jsem koupit rum. Jeden by to skoro vzdal… ale co, když už bude mazanec ze špaldové, proč bych nemohla nahradit mandle dýňovými semínky, rozinky sušenými švestkami a goji a rum domácí medovinou. Vyšlo to vážně dobře, takže klidně také experimentujte :)

Na dva bochánky jako jsou na fotce potřebujeme:

• 500g špaldové mouky
• 100g cukru
• 200 ml mléka
• 150g másla/hera (+ trochu na pomazání)
• 3 žloutky + jedno vejce na pomazání 
• kostičku droždí
• dýňová semínka (hrst), ořechy (hrst)
• sušené švestky (hrst)
• goji (hrstička)
• lžička citronové kůry
• medovina
• špetka soli
• špetka muškátového oříšku
• špetka anýzu

Jak na to:

Nejdřív si namočte do medoviny (či jiného alkoholu) sušené ovoce. Alespoň na půl hodinky.

Potom si zaděláme na kvásek. Mléko ohřejeme, aby bylo vlažné, ale aby nemělo více než 40° C. Rozdrobíme do něj kostičku droždí, přidáme lžíci cukru a dvě lžíce mouky. Zamícháme a postavíme do tepla.

Počkáme, až kvásek vzejde. Trvá to cca 20 min. 

Smícháme si sypké suroviny - mouku, cukr, muškátový oříšek, sůl, citronovou kůru a anýz. 

Přidáme ořechy a semínka (necháme si hrstičku dýňových semínek na posypání mazance), vykynutý kvásek, 3 žloutky a ovoce namočené v alkoholu.

Propracujeme do vláčného těsta, posypeme moukou a dáme kynout na teplé místo. Ideálně ke kamnům, asi na dvě hodinky. 

V průběhu kynutí těsto tak dvakrát až třikrát znovu prohněteme, aby se do něj dostalo více vzduchu. 

Z vykynutého těsta uděláme dva bochánky, které dáme na plech vyložený pečícím papírem.

Znovu necháme vykynout, cca 20 min. 

Rozšhleháme v misce jedno vajíčko a bochánky jím štědře potřeme. Posypeme dýňovým semínkem.

Rozpálíme troubu na 250°C a 5-10 min pečeme mazance na tuto vysokou teplotu. To vytvoří klasický tmavý povrch mazance a uzavře póry těsta. Dále dopékáme cca 30 min na teplotu kolem 150°C. Mazanec je upečený, když do něj zabodnete špejli a vyndáte ji čistou.

Pokud se bojíte, že si mazanec spálíte, či se zdá, že se příliš rychle peče, můžete ho přikrýt alobalem.

Upečený mazanec vyndáme z trouby a hned ho potřeme rozpuštěným máslem či herou. Necháme vychladnout. 

Mazanec nakrájíme a podáváme ke snídani na Bílou sobotu (můžeme si ho upéct den dopředu). Je tradičním pokrmem Velikonoc, peče se už od 15. století a na jeho vrcholku má být ještě proříznutý kříž. Chutná však stejně i bez něj a já ho už celý Svatý týden snídám a užívám si Velikonoce o chvíli dříve :) Jinak bych ho také nestihla upéct dopředu a napsat recept pro vás :)

♥ H.

ZDROJE:

http://www.apetitonline.cz/recepty/6214-klasicky-mazanec.html