Špaldový mazanec se sušenými švestkami a goji

Miluju tradice. (Proto jsem taky na našich stránkách založila další sekci - Tradice.) Odjakživa mě baví stará česká lidová moudra, pořekadla (ty jsem kdysi sbírala), pranostiky, rituály a svátky. Mám ráda i ty zahraniční, a to vážně hodně, ale poslední dobou spíš tíhnu ke staročeským tradicím, k vesnici, chaloupkám, skromnému, poklidnému životu. A právě blížící se Velikonoce jsou ideálním časem pro takovéto vzpomenutí si.

Jednou z tradic českých velikonoc je pečení velikonočního mazance. Mazanec se peče na Velký pátek, aby byl ke snídani na Bílou sobotu. Na Velký pátek byste si mimochodem neměli prát oblečení (podle pověry byste ho prali v Kristově krvi) a hýbat se zemí, abyste nerušili její ochránce a bytosti.

Recepty na mazance se liší a většinou se používá bílá mouka. Vážně jsem nad ní v obchodě stála a chtěla si jí koupit, vím, že by těsto vyšlo vláčnější, jemnější a víc „mazancové“. Jenže když já mám doma tu špaldovou přímo od mlynáře, a tak jsem to riskla. Na to, že jsem dělala kynuté těsto teprve podruhé v životě… Také jsem nemohla sehnat mandle a rozinky a zapomněla jsem koupit rum. Jeden by to skoro vzdal… ale co, když už bude mazanec ze špaldové, proč bych nemohla nahradit mandle dýňovými semínky, rozinky sušenými švestkami a goji a rum domácí medovinou. Vyšlo to vážně dobře, takže klidně také experimentujte :)

Na dva bochánky jako jsou na fotce potřebujeme:

• 500g špaldové mouky
• 100g cukru
• 200 ml mléka
• 150g másla/hera (+ trochu na pomazání)
• 3 žloutky + jedno vejce na pomazání 
• kostičku droždí
• dýňová semínka (hrst), ořechy (hrst)
• sušené švestky (hrst)
• goji (hrstička)
• lžička citronové kůry
• medovina
• špetka soli
• špetka muškátového oříšku
• špetka anýzu

Jak na to:

Nejdřív si namočte do medoviny (či jiného alkoholu) sušené ovoce. Alespoň na půl hodinky.

Potom si zaděláme na kvásek. Mléko ohřejeme, aby bylo vlažné, ale aby nemělo více než 40° C. Rozdrobíme do něj kostičku droždí, přidáme lžíci cukru a dvě lžíce mouky. Zamícháme a postavíme do tepla.

Počkáme, až kvásek vzejde. Trvá to cca 20 min. 

Smícháme si sypké suroviny - mouku, cukr, muškátový oříšek, sůl, citronovou kůru a anýz. 

Přidáme ořechy a semínka (necháme si hrstičku dýňových semínek na posypání mazance), vykynutý kvásek, 3 žloutky a ovoce namočené v alkoholu.

Propracujeme do vláčného těsta, posypeme moukou a dáme kynout na teplé místo. Ideálně ke kamnům, asi na dvě hodinky. 

V průběhu kynutí těsto tak dvakrát až třikrát znovu prohněteme, aby se do něj dostalo více vzduchu. 

Z vykynutého těsta uděláme dva bochánky, které dáme na plech vyložený pečícím papírem.

Znovu necháme vykynout, cca 20 min. 

Rozšhleháme v misce jedno vajíčko a bochánky jím štědře potřeme. Posypeme dýňovým semínkem.

Rozpálíme troubu na 250°C a 5-10 min pečeme mazance na tuto vysokou teplotu. To vytvoří klasický tmavý povrch mazance a uzavře póry těsta. Dále dopékáme cca 30 min na teplotu kolem 150°C. Mazanec je upečený, když do něj zabodnete špejli a vyndáte ji čistou.

Pokud se bojíte, že si mazanec spálíte, či se zdá, že se příliš rychle peče, můžete ho přikrýt alobalem.

Upečený mazanec vyndáme z trouby a hned ho potřeme rozpuštěným máslem či herou. Necháme vychladnout. 

Mazanec nakrájíme a podáváme ke snídani na Bílou sobotu (můžeme si ho upéct den dopředu). Je tradičním pokrmem Velikonoc, peče se už od 15. století a na jeho vrcholku má být ještě proříznutý kříž. Chutná však stejně i bez něj a já ho už celý Svatý týden snídám a užívám si Velikonoce o chvíli dříve :) Jinak bych ho také nestihla upéct dopředu a napsat recept pro vás :)

♥ H.

ZDROJE:

http://www.apetitonline.cz/recepty/6214-klasicky-mazanec.html

Domácí čokoládové sušenky s lískovými ořechy

Už zase nějakou dobu peču domácí sušenky, které se těší velké oblibě u všech strávníků, a to včetně pana kováře, který sladké nerad. Teplé, voňavé, právě z trouby vytažené čokoládové sušenky se sklenicí poctivého mléka přímo od krav zaženou nejeden splín a přesvědčí zaryté milovníky i odpůrce všeho sladkého. Vydržely by čerstvé i týden – kdyby ovšem tak dlouho zůstaly nesnědené. Což se u nás nestává.

Je možné si namíchat různé varianty – kokosové s brusinkami, kakaové s borůvkami, nebo hříšné čokoládové. S různými příchutěmi si můžete pohrát a vymyslet si spoustu vlastních kombinací. Obvykle peču kokosové a kakaové, ale protože naposledy byl kolega v práci velmi zklamaný, že borůvky nejsou čokoláda, udělám mu radost a upeču vynikající čokoládové s lískovými ořechy.

Potřebujeme: 

• 100g změklého másla
• 100g moučkového cukru
• 1 lžíce medu
• 1 vejce
• 200g (špaldové) mouky
• 2-3 lžíce kakaa
• 1 lžička jedlé sody
• špetka soli
• 2 hrsti lískových ořechů
• cca 50g hořké čokolády

Jak na to:

Vezmeme 100g změklého másla a 100g moučkového cukru a pořádně promícháme. Ideálně do stavu, kdy je směs našlehanou žlutobílou pěnou. Já mám máslo napůl povolené na kamnech, protože jsem si ho nenechala předem změknout do pokojové teploty - ale pokud můžete, nedělejte to, jako já. Směs se pak více lepí s rozteklým máslem.

Do hladké žlutobílé směsi (která je mimochodem děsně dobrá) přidáme jedno vejce a lžíci medu. Zase rozšleháme. A zkuste ochutnat, je to vážně paráda...

Připravíme si sypkou směs na těsto - 200g mouky, lžičku jedlé sody a 2-3 lžíce kakaa. Pořádně spolu promícháme.

Lískové ořechy a čokoládu nasekáme na menší kousky.

A celé smícháme. Tedy vaječnou směs s cukrem a máslem smícháme s lískovými ořechy, čokoládou a sypkou směsí z mouky, kakaa a sody. 

Z těsta vytvoříme dva válečky a dáme do mrazáku na 1 hodinu. Je to důležité, protože když necháte těsto trošku zmrznout, nebude se lepit a dokážete dokonce překrojit kousky čokolády i lískových ořechů. 

Z válečků ukrajujeme asi 2 cm silné plátky, které rozmístíme na plech pokrytý pečícím papírem tak, aby kolem jednotlivých kousků byl dostatečný prostor. Pečeme cca 20-25 min na 160°C. Respektujte zkušenosti své trouby a raději ke konci kontrolujte, jestli se nepálí. 

Sušenky nechejte chvilku vychladnout a podávejte, ideálně se sklenicí vychlazeného mléka :) 

♥ H. + B.

PS: Jsou výborné jako svačinka do práce, či dezert po obědě. Nelepí se a jsou skladné, vydrží až týden :)

Indické ghí = staročeský poklad

Ghí je indickým názvem pro přepuštěné máslo. V české kuchyni však není moderním výstřelem, ale tichým návratem k tradici – babičky jistě pamatují na přepouštění másla, aby déle vydrželo. V těch časech se mu říkalo „šmolc“ a dělalo se v podstatě v každé chalupě.

Ghí ale skrývá více pokladů, než jen vyšší trvanlivost. Velmi zvučnou libou vlastností je, že má vysoký bod „přepalu“, takže při smažení nejen že nekouří a neprská, ale ještě k tomu se neznehodnocuje a nevytváří nepěkné látky. Příjemné na něm je, že má máslovou chuť a vůni, ačkoliv je zbaven mléčného tuku a tak je vhodný i pro osoby trpící intolerancí laktózy. V Indii mu přezdívají elixír života a doporučují ghí konzumovat tak mnoho, jak jen můžete. Vzhledem k tomu, že se dá použít úplně na všechno, není to nereálný požadavek. Použití má úplně stejné jako normální máslo a oleje na vaření, jen s tím rozdílem, že je chutnější a zdravější. A ještě ho můžete mít ve spíži několik měsíců a v případě potřeby ho použít jako hojivý krém na poškozenou, rozpraskanou, či suchou kůži.

Tento zlatavý skvost si můžete koupit ve zdravých výživách jako hotový produkt, za který zaplatíte celkem dost. Já si vyrobila cca 250 g domácího ghí, které by v obchodě vyšlo asi na 150 Kč. Zaplatila jsem za něj cenu dvou másel, což je asi 50, 60 Kč. To mě dost baví, zejména když výroba je opravdu jednoduchá. Tak jdeme na to?

Potřebujeme (cca na 250g)

• 2 kostky (kvalitního) másla

A to je vše. Vážně! 

 Protože je seznam surovin tak krátký, tentokrát Vám vyfotím i použité nástroje.

• mističku na "nečistoty" z ghí (ta bílomodrá)
• kovové sítko
• skleničku, do které si hotové ghí přelejeme
• hrnec, do kterého budeme ghí přelívat
• gázu, přes kterou ghí budeme závěrem čistit.  

Jak na to:

Do hrnce dáme na velmi mírný plamen rozpustit dvě kostky másla. Můžete je rozkrájet, nebo počkat, až se rozpustí. Důležité je je nepřipálit, proto méně (ohně) je zde více.

Máslo se začne v určitém bodě pomalu vařit a na povrchu se bude vytvářet mléčná sraženina - pěna. 

Tuhle pěnu si lžící sbírejte a nevyhazujte, ale odkládejte si ji do mističky. Můžete ji použít do pečení, vaření, smažení, dát sežrat domácím zvířatům či sníst na ranní kaši. 

Když seberete pěnu, nechte máslo asi půl hodiny pomaličku vařit. Nemíchejte ho. Začnou se vytvářet mléčné sraženiny nejen na povrchu, ale i u dna a vlastně tak nějak všude. Hlídejte, aby se máslo nespálilo, ale nijak dramaticky do děje nezasahujte. Ve chvíli, kdy vidíte, že kromě sraženin na Vás kouká průhledný zlatavý tuk, je čas slívat. 

Na hrnec si dáte kovové sítko, vyložíte ho gázou (já použila několik vrstev staré záclony) a prolijete tím rozpuštěné máslo. Sraženiny zůstanou v gáze a také v hrnci, ve kterém jste máslo rozpouštěli.

Zůstane takhle krásně zlatý rozpuštěný tuk - naše milé ghí. 

Přelijte si ho do skleničky, ve které ho chcete uchovávat a počkejte, až ztuhne. Třeba přes noc. 

A pak už si ho prostě jen užívejte, smažte s ním, mazejte si ho na chleba, přidávejte do pečení a radujte se z toho, že se vracíte ke staročeské tradici, děláte něco pro své zdraví a zároveň si vychutnáváte úžasnou chuť i vůni másla. 

♥ H.

ZDROJE:

http://ghicko.cz/

http://www.cuketka.cz/?p=794

http://kitchenette.cz/clanek/122-ghi-aneb-prepustene-maslo

Veganské plněné papriky s quinoou a uzeným tofu

Dala jsem si jarní předsevzetí. Máme po masopustu a do Velikonoc se tradičně držíval půst (maso půst). Nechci tím říct, že následující měsíc nevezmu maso do úst (jako na potvoru mám samozřejmě šílenou chuť na cheeseburgera se slaninou), ale rozhodla jsem se, že do svého jídelníčku na jaře zařadím více zdravých potravin. A pak jsem dostala nezvladatelnou chuť na plněné papriky. 

Protože od onoho předsevzetí zatím uběhlo jen pár dnů, co by se daly spočítat na prstech jedné ruky, plná elánu jsem začala vařit veganské plněné papriky. Dovnitř jsem dala quinou a uzené tofu s cibulkou, omáčku uvařila podobně, jako obvykle, jen s tím rozdílem, že místo smetany s moukou jsem ji zahustila přidáním jáhel a následným rozmixováním. Ono - protože z paprik mi něco té quinoi s tofu při vaření vypadlo (doporučuju do směsi přidat vejce), omáčka byla dosti hustá. Chuť není identická s masovými plněnými paprikami, ale blížíme se, děcka.

Potřebujeme:

• papriky na plnění (cca 500 g)
• quinou (100g v suchém stavu)
• uzené fotu (1 balení)
• cibuli (spíše 2)
• bujón/vývar (na vaření quinoi)
• konzervovaná/čerstvá rajčata (500g)
• koření (2 lžičky červené papriky, 2 bobkové listy, pár kuliček pepře a nového koření)

Jak na to:

Nejdřív si rozmícháme vývar. (Ano ano, i já používám občas bujón a jeho používání nezatracuji. Jak řekl jednou ohledně bujónu Roman Vaněk - "Podívejte, já nejsem žádný militantní debil..." A já taky ne.) Vývarem pak zalijeme quinou a vaříme ji cca 20 min. Slijeme.

Mezitím si nastrouháme (stačí nahrubo) uzené tofu.

Do paprik vykrájíme díry na plnění a vyndáme jadřince. 

Osmahneme cibulku (1) a když je hotová, smícháme ji s uvařenou quinoou a uzeným tofu. Necháme chvilku vychladnout. 

A pak papričky pěkně naplníme. Vyberte si spíše mohutnější papriky, ať vám to jde lépe, než mě. 

 Mezitím si osmahneme další cibulku, přidáme červenou papriku (koření) a zalijeme půl lierem dalšího vývaru (opět stačí bujón, pamatujte na Romana Vaňka). Přidáme rajčata, zbytek koření a osolíme. Zde je možnost přidat jáhly (cca hrstičku), kdo chce hustší omáčku.

Následně vložíme papriky a vaříme 30 min.

Doufáme a modlíme se, ať nám všechna náplň nezdrhne z paprik.

 

Po půl hodině vaření opatrně vyndáme papriky z hrnce, vyndáme z omáčky koření a rozmixujeme ji. Omáčku dochutíme (cukr, sůl, pepř...) a přelijeme jí naše papriky. 

Oblizujeme se a jsme rádi, že máme vynikající veganské jídlo :)

Dobrou chuť!

PS: Tento recept je opravdu 100% pure made by Hanina. 

♥ H.