Miluju muffiny, muffiny v jakékoliv podobě. Sladké/ slané/ ovocné/ zeleninové/ sýrové/ citrusové/ čokoládové... prostě miluju. Při tvorbě další muffinové bomby jsem si řekla, že spojím pár těch skvělých věcí dohromady, a vytvořím z nich trochu víc zdravou variaci z mrkvičky od místních farmářů, borůvek, co nám rostou za kopcem a špaldové celozrnné mouky, kterou kupuji na domácí chlebíček a která se vlastně hodí na jakékoliv pečení :) Doufám, že oceníte můj fotonávod pro lenochy, kteří si vše jednou přečtou a pak jim bude stačit mrknout na pár obrázků a je jim jasno. Aby jste rozuměli, já jsem král těchto lenochů, takže fotonávody - to je moje :D
Na cca 20 naprosto božských muffinů otřebujeme:
100 ml bílého jogurtu
50 g másla + na vymazání formiček
2 vejce
200 g celozrné špaldové mouky
200 g borůvek
180 g krupicového cukru nebo stejné množství medu
1 lžička jedlé sody
špetka soli
250 g mrkve
špetka muškátového oříšku
nastrouhaná kůra a štáva z 1 citrónu
formičky na muffiny
1. Jogurt, změklé máslo a vejce našlehejte metličkou v jedné míse.
2. Po našlehání přisypte špaldovou mouku, cukr nebo med, sodu a nastrouhaný muškátový oříšek. Promíchejte.
3. Nakonec přidejte najemno nastrouhanou mrkev, citronovou kůru a šťávu a zlehka promíchněte do těsta.
4. Přidejte borůvky a jemně je promíchněte do těsta, aby zůstaly celé.
5. Vymažte forrmičky tukem, posypejte moukou a můžete plnit :) snažte se pod okraj (1 - 0,5 cm), aby vám pak nevytekly.
6. Do rozpálené trouby vložte na 20 minut na 200 °C. Pokud nebudou, tak sledujte barvu - muffiny by měly mít karamelový odstín.
7. Pokud budete chtít můžete si na muffinky vytvořit polevu - já jsem dala za vděk klasice -tvarohovo vanilková, ale fantazii se meze nekladou :) Doufám, že si smlsnete jako my doma :-)
Miluju je horoucí láskou a až budu velká (a bohatá) holka,
tak si je pořídím. Mají jen jednu malinkatou chybu… a tou je cena. Jooo za
kvalitu se holt platí. Nicméně existuje jistá, dost pravděpodobná verze, že by mi
můj krásný, opečovávaný, český, modrobíle vyšívaný porcelán vymlátili budoucí
potomci, současný muž a ano, i moje maličkost. Možná že ta zejména, přeci jen,
manipulovat s nimi budu především já. A víte co, možná i výhradně :D
Trošku mám pocit, že by se u nás mohla odehrát druhá verze
Monicy z Přátel a jejích svatebních talířů.
Jak jsem již řekla,
když bůh dá, jednou se mi tyhle skvosty budou usmívat z poliček, ale do té
doby (a možná i po ní) je potřeba něco, z čeho se dá jíst. Porcelán, který je levný, originální,
úžasně doplňuje kuchyni a její atmosféru. Porcelán, který je ale zároveň nahraditelný. Aby střepy byly přijímány
jako dosud – s úsměvem a příslibem, že „střepy jsou štěstí“.
Přemýšlela jsem a přemýšlela, až jsem byla osvícena! Při projíždění různých DIY webů, pinterestu atd jsem se rozhodla!
Koupím si v Ikee levný bílý porcelán, na internetu fixu
na porcelán a svůj porcelán si namaluju! A budu mít porcí lán!
Za největší výhody
tohoto rozhodnutí považuji následující:
K tomu si připočítejte, že jedna fixa na porcelán stojí do stovky.
Originalita
– nikdo takový porcelán prostě nemá. Pokud teda všichni nevezmete tu stejnou
fixu a ten stejný porcelán a nenamalujete si na ten svůj přesnou kopii toho
mého. Což, proč by člověk dělal, žejo, když je na světě tolik různých vzorů,
barev a témat k namalování.
Tvořivost - člověk se u toho tak nějak vyblbne. Uvidí za sebou kus své práce, svůj výtvor, což v dnešní době, kdy spousta lidí pracuje u počítače a výsledkem práce jsou pro ně papíry a data, má na psychiku velmi ozdravný účinek.
Dostupnost
– když se vám nějaký ten kousek rozbije, prostě si seženete bílou náhradu,
vezmete fixu a opět talíř pomalujete. No není to nádhera?
Dostupnost
II. Musím ji zmínit ještě jednou. Protože bílého porcelánu je všude mraky a
hejna a jsem si celkem jistá, že už nějaký máte také doma. Dá se prostě koupit
všude, za pár korun. Různých tvarů,
velikostí, barev. A můžou vám ho lidé kupovat jako dárky. Levné a využitelné.
Už známe všechny výhody a úžasnost celého nápadu, teď ještě,
jak na to?
Potřebujeme:
Bílý porcelán (nebo světlý a v podstatě jakýkoliv, na kterém vám vyniknou barvy)
Fixy na porcelán
Troubu
Vodku (líh) a vatové tamponky
Jak na to:
Vezmeme porcelán a odmastíme ho – přejedeme vatovým
tamponkem namočeným ve vodce či lihu. Necháme uschnout či vysušíme papírovým
kapesníčkem.
Pořádně protřepáme fixu a necháme stéct barvu (nové fixy
mají hrot bílý, ještě nepoznamenaný barvou).Namalujeme si na porcelán, co chceme. Je možné si předznačit
ornamenty tužkou, či malovat jen tak.
Osobně nejsem zrovna typ člověka, který by byl s potěšením
schopný (a ochotný) malovat obrázek chlapce hrajícího si s kobrou na zrnko
rýže, jako staří čínští umělci.
Mám ráda jednoduché vzory, co nevyžadují mnoho
titěrné práce a čiší z nich lehkost a hravost. Což puntíky splňují
dokonale.
Barvu jsem si vybrala červenou, protože se mi nejen bude
krásně hodit do mé budoucí kuchyně, ale také protože dětství na chalupě, to je
pro mě kouřící se kakao z bílého, buclatého hrníčku s červenými puntíky.
A nejspíš jsem se tu stala obětí reklamy, protože....pamatujete?
Nebudu vám lhát. Trhání/sbírání/česání rakytníku je peklo. Že
si až říkáte – mám já to zapotřebí? Asi jako když jedete v hodně velkým
vedru, hodně dlouho do hodně vysokýho kopce. Hodně. Takže se trápíte v pichlavém
keři, který je zákeřnější než šípky – rád se láme ve chvíli, kdy se vám dostane
pod kůži. Jako první lásky. Jeden by řekl, že to bude stačit. Jenže si k tomu
připočítejte, že rakytník je celkem malé ovoce – asi jako větší borůvky, takže
se košíček plní vážně pomalu. A že – jakmile dozraje – skoro nejde utrhnout,
nebo hrozí rozmáčknutí. Musíte ho tedy
po jednom nehty odštipovat z keříku. Jsou i tací, kteří si na tuto
piplačku berou manikérní nůžtičky, ovšem…to pro mě zní jako demoverze pekla.
Že dost bylo odrazování? Ale kdeže… teď se dostáváme k podstatě
ovoce – je velmi kyselé a až jich pár nevyhnutelně rozmáčknete, poteče vám
šťáva po rukou, což vám v určitém časovém horizontu začne nepříjemně „naleptávat“
pokožku. Naleptávat je asi silné slovo, ale ucítíte to. A v případě, že se
chcete během trhání potěšit dokonalou chutí zázračného ovoce…tak to si s sebou
raději vezměte mango. Pokud vás něco dokonale demotivuje, bude to ochutnávání
rakytníku přímo z keře. Kdybych někdy jedla mravence, myslím, že by se to
k tomu dalo přirovnat. Kyselostí i strukturou.
K další úžasné vlastnosti tohoto keříku patří, že pokud
si ho zasadíte na zahrádku, stoprocentně vám ji zamoří svými oddenky a už se ho
nikdy nezbavíte. Pomalu ovládne vaše zahradní království a vaše děti si možná
zkusí novou verzi pohádky o šípkové růžence. Tedy spíš o rakytníkovém
řešetláku. Jak sličná dívka zachránila svého milého Řešetláka ze spárů
pichlavého ovoce. A to když budou mít štěstí!
Tak proč ho vůbec trhat, nedejbože, pěstovat?
Rakytník je vysoce léčivá rostlina, pocházející z drsných horských podmínek Číny a Ruska a používá se v podstatě na všechno. A tím
myslím opravdu na všechno. Podporuje a léčí v podstatě všechny orgány, výrazně
podporuje imunitní systém, působí léčivě při rakovině a jako její prevence, pomáhá
při jaterních a plicních onemocněních, čistí organismus…
Máte problémy s močovým
měchýřem či rozmnožovacím ústrojím?
Trpíte na chřipky a
angíny?
Cítíte se bez energie?
Bolí vás klouby?
Chcete se detoxikovat?
Chcete regenerovat
svou kůži?
Potřebujete dát do
pořádku trávení?
Rakytník je tu pro
vás!
Zním jako z reklamy, žeano :) Jediná firma, kterou
zastupuji, je však příroda. A cílem není zisk, ale vaše zdraví.
Rakytník totiž obsahuje neuvěřitelné množství vitaminů,
minerálů a stopových prvků. Mohla bych vám zde vypsat jejich přehled, ale
myslím, že když napíšu, že obsahuje pektin, flavonoidy a rutin, málokdo si pod
tím něco představí. Věřme tedy po tisíciletí prověřené rostlině a současným vědeckým
výzkumům a pojďme si něco povědět o možnostech jeho využití.
Dejme tomu, že jsme si natrhali košíček či mističku rakytníku.
A teď jak ho využít. Rovnou říkám, zobání z mističky je pouze pro otrlé
povahy, které se vyžívají v kyselosti. Avšak díky velkému obsahu všech
látek není potřeba do sebe rakytník cpát horem dolem. Pokud byste ho chtěli
jíst denně, stačí malá hrstička, cca polévková lžíce. Nejlepší je samozřejmě
využití zasyrova a to nejlépe do různých smoothie.
Osobně si uchovávám rakytník v mražené podobě – zachová
si tak maximum potřebných látek a je vždy po ruce. Po otrhání ho umyji, lehce
nechám oschnout a mrazím na talířích pokrytými sáčky s rakytníkem v jedné
vrstvě. Tím pádem ho poté lehce sesypu do uzavíratelných mrazících sáčků a
odsypu si do každého smoothie kolik potřebuji.
Jedno z vážně dobrých využití rakytníku je na skvělé
rakytníkovo-kokosové nanuky.
Potřebujete na ně jen tři ingredience - kokosové mléko, rakytník a med. Příprava je geniálně jednoduchá - rozmixujete kokosové mléko a rakytník s medem podle chuti, přecedíte přes pláténko a směs nalijete do tvořítek na nanuky. Necháte zmrznout a vychutnáváte si léto s domácími nanuky :)
Dále je možné samozřejmě rakytník sušit, vyrábět z něj džemy,
šťávy, likéry a čaje, avšak při tom, jak se špatně dostává z keříku (či
při jeho ceně v prodejnách), když vezmu v úvahu, že se tepelnou
úpravou zničí minimálně vitamin C (kterého rakytník obsahuje opravdu hodně), mi
to přijde skoro zbytečné. Nějaký recept vymyslím časem, až si namrazím
dostatečné zásoby na smoothie. A až se naučím trpělivosti při jeho česání.
Vedro k zbláznění. Zatímco píšu tyhle řádky, ovívá mě
větrák, z čehož mi vysychá pravá čočka. Omluvte proto gramatické chyby a
další výpadky, tyhle tropy už nedělají dobře ani mně. A to jsem chvíli v tropech
(no dobře, subtropech) žila.
Tenhle typ počasí přináší otázku co si uvařit k obědu,
aby to nebyl stále jen salát (či salát v rozmixované podobě – gazpacho). Protože vyznávám, že by se mělo jíst, co právě
roste, nejlépe od lokálního zemědělce a vůbec nejlépe – z vlastní produkce,
prošla jsem klasicky zahradou a rozhodla se uvařit svou nejmilejší letní
polévku.
Jednoduchá jako teplotní facka, kterou dostanete pokaždé,
když vyjdete ven z budovy. Jediné, co na ni potřebujete, jsou rajčata a
cuketa. Kdo chce, tak troška soli a hrstka bazalky, kápnuto oleje, aby bylo na
čem osmahnout cuketky. Toť vše. V jednoduchosti je prostě krása.
Takže ještě jednou…
Potřebujeme:
Rajčata (cca 1 kg)
Cuketa (cca 2 ks)
Sůl
Bazalka (hrst)
Olej (já smažím na kokosovém)
Jak na to:
Způsoby jsou v podstatě dva.
Buď rajčata pokrájíte a s troškou
vody dáte vařit, nebo je nejdřív rozmixujete.
Protože jsem novopečenou
majitelkou nejdokonalejšího mixéru na světě a mixuju vážně všechno, co mi
přijde pod tlapičku, osobně jsem rajčata umixovala. Ale jen tak jemně, mám ráda
polévku „s kouskama“.
Když rozmixujete syrová rajčata, nedostanete z nich sytě rudou barvu, ačkoliv použijete bio, domácí atp. Je to způsobeno lykopenem - červeným barvivem, které dělá rajčata červenými. Lykopen se totiž uvolňuje - a je lépe zpracováván - až po tepelné úpravě.
A proto já svoji polévku vařím. Plus taky proto, že mi to prostě víc chutná. Navíc nemám ráda růžovou a ta polévka za syrova růžová je...
Do rozmixovaných rajčat přidáme hrst bazalky, buď nasekanou, v celku... podle chuti. Já ji maličko proženu mixerem. Přidáme bylinku do polévky spolu se solí (dle chuti), přivedeme k varu a vaříme cca 5 min.
Mezitím si na pánvi rozpálíme olej a osmahneme nakrájené cukety.
Měly by vypadat přibližně takto - někde dohněda osmahnuté - mají pak speciální nasládlou chuť.
A nakonec, do uvařené polévky přimícháme osmahnuté cuketky. Lahoda největší.
Sice se polévky většinou jedí zatepla... ovšem v tomhle vedru - nejsem sebevrah. A tak si ji pěkně nechám vystydnout do pokojové teploty (což je v tomhle vedru stejně něco ke 40°C) a baštím a baštím a baštím...
Baštěte se mnou!
♥ H.
Zdroje:
Hanina a její svět růžových poníků a modrých delfínů, co se loučí pozdravem Sbohem a díky za ryby!
