Pravé podkrkonošské kyselo

U nás na chalupě v Krkonoších všude voněl pendrek a anýz. Dnes už vím, že důvodem byla čechřice vonná, rostoucí všude kolem pramenu pod modřínem. Tam jsme si každé ráno a večer čistili zuby, v košilích od babičky, na které jsme si vyšili každý svůj monogram. I brácha. I čtyři bratranci. 

V malé vesničce, kde stále ještě žili původní obyvatelé Krkonoš, jsme se brouzdali vysokou trávou, sbírali lesní jahody vedle koberců mateřídoušky, chodili na houby (které babička nikdy neviděla, ani když jsme je před ní schválně nastražili) a trávili jsme tak v podstatě každé prázdniny. Když babička vařila, chodili jsme k nedalekému potoku, kde rostly křemenáče. Občas měly klobouk jak naše malé hlavy a my jsme se v potoku vždycky ráchali a stavěli hráze, dokud nás nezačalo zábst. To jsme se pak vraceli do naší červené roubenky se zvoničkou, kde na starých kamnech babička kouzlila dobroty, jako třeba borůvkové knedlíky nebo pravé, poctivé podkrkonošské kyselo, na které vám dám recept. 

Budu se asi opakovat: receptů na kyselo je mnoho. Vyzkoušela jsem hodně variant téhle polévky a žádná jiná se ani nepřiblížila téhle verzi od babičky. Nevím, kde babička dostala recept. Možná, že od Milušky, staré paní, která žila v chaloupce přes údolí a my jsme si k ní chodili kupovat vajíčka a brambory. Což ve spojení s cibulí, žitným kváskem a lesními houby jsou v podstatě všechny ingredience na kyselo. 

Potřebujeme (na cca 3 litry):

• 7-8 větších brambor
• 5 vajec
• 300 ml žitného kvásku
• houby (cca jako na fotce, nebo 2 hrsti sušených)
• 2 cibule
• sůl
• kmín
• máslo/sádlo/olej na smažení cibulky

Jak na to:

 Oloupeme a nakrájíme brambory na menší kousky. Houby očistíme a pokrájíme.

Do hrnce nalijeme cca 3 litry vody, přidáme nakrájené brambory, houby a cca 2 čajové lžičky soli a 1 lžičku kmínu. Vaříme, dokud nejsou brambory hotové.

TOHLE ROZHODNĚ NEDĚLÁME!!! Udělá to nechutné cucky. Fakt...

Místo toho si odebereme cca 300 ml horké vody z vývaru a přidáme ho ke kvásku, za stálého šlehání metličkou. Tímhle drátěným, prostě. Tuhle směs můžeme bez obav nalít do hrnce s brambory a houbami, jen stále mícháme, dokud nemáme pocit, že je to už v pohodě. Což je tak asi minuta, podle toho, jak moc jste nervák. Necháme krátce přejít varem a vypneme. 

Cibuli nakrájíme na jemno a na másle/sádle/oleji osmažíme dozlatova. 

Přidáme pět vajec, opět nějaký ten kmín a sůl, podle chuti. Uděláme něco, jako míchaná vajíčka. 

A pak to prostě smícháme dohromady a dochutíme - většinou solí. 

Upozorňuju, že kyselo je nejlepší druhý den. Vlastně klidně i třetí. Můžete ho jíst hned, určitě, ale mnohem větší grády má odleželé. Ideálně si ho udělejte v Krkonoších, sedněte si na zápraží chalupy a dívejte se do údolí. A pozdravujte ode mě Krakonoše, ten ho taky rád.

♥ H.

Babiččina bezová šťáva

Bezová šťáva patří mezi ty nejhezčí věci v létě. Proto si ji každý rok připravuju tolik, že mi vydrží i na zimu - já chci mít totiž léto celoročně. Kromě úžasné vůně a neopakovatelné chuti má také spoustu zdraví prospěšných účinků a obsahuje mnoho super věcí - o tom si můžete více přečíst v mém loňském článku o černém bezu. Mezi její další přednosti také patří to, že co do výroby patří mezi nejlevnější šťávy (vzhledem k tomu, že si hlavní surovinu zdarma natrháte) a také mezi ty nejzdravější. Je to rozhodně lepší varianta, než do sebe lít chemické šťávy z obchodů. Které mimochodem také dělají s příchutí bezu, protože je prostě bezkonkurenční!

Správných receptů na bezovou šťávu je asi tolik jako receptů na "tu pravou" svíčkovou. Suroviny jsou podobné, ale liší se poměrem a metodou přípravy. My máme samozřejmě také ten svůj nejlepší recept a ačkoliv se jedná o rodinné stříbro, podělím se o něj s vámi. Protože bezovka od mé babičky je prostě ta nejlepší, jakou jsem kdy pila a chutná jako moje dětství na chalupě v Krkonoších - sladce, neopakovatelně a nostalgicky.

Na cca 4,5 litru potřebujeme: 

• 100 květů černého bezu (přibližně)
• 3 litry (převařené) vody
• 3 kg cukru 
• 70g kyseliny citronové
• 1 citron

• 4-5 skleněných lahví s uzávěrem
• trychtýř
• hrnec, vařečku...

Jak na to:

Natrhejte si cca 100 květů černého bezu, momentálně roste vážně všude. Trhejte ho samozřejmě dál od silnic a pokud možno za slunečného počasí, aby na něm byla spousta pylu. Až ho přinesete domů, rozložte ho a nechte hmyz, aby z něho v poklidu odešel. Potom květy namočte do 3 litrů převařené vody a nechte louhovat 24h. 

Je důležité nenechat bez louhovat déle, ani když nestíháte, ani když se vám fakt nechce šťávu dodělat. Věřte mi:

Namočený bez (po těch 24h, ne déle) opatrně vyndejte a vymačkejte, poté přeceďte. 

Vezměte bezový nálev, cukr, kyselinu citronovou a šťávu z jednoho citronu, smíchejte a přiveďte k varu, ale vyloženě nevařte. Prostě počkejte, až začne vřít a vypněte sporák. 

Zatímco se směs dostává k bodu varu, tvoří se na ní pěna a tu je třeba sbírat. Mě se osvědčilo jemné sítko. 

Když je směs čirá a horká, nalijte ji do předem sterilovaných sklenic. 

Sklenice zavíčkujte a položte, tím se šťáva zakonzervuje. Pokud ji lijete do zavařovaček, otočte je dnem vzhůru.

Počkejte, až vychladnou a užívejte si letní mňamku. Pokud sklenice správně sterilujete, šťáva vám vydrží až 1 rok. Já momentálně dopíjím poslední lahev z minulého roku a plánuju, kolik jich asi stihnu letos. Vzhledem k tomu, že jsem zatím udělala dvě várky a tři mi stihly zplesnivět (práce....), nevím nevím. Každopádně zítra vařím další dávku a vyrážím na bez, ať se nám ten náš sklípek začne plnit zásobami na vzdálenou zimu.

♥ H.

Švédský tvarohový koláč

S tímhle božským tvarohovým koláčem jsem se seznámila ve stejný rok, jako s jednou z mých nejlepších kamarádek - z roku 2010 mám tedy dvě stálice na celý život. Recept není z mé hlavy, ale dostala jsem ho právě od té kamarádky (děkuju, Květino :)) - doteď ho mám v emailu a pravidelně ho vyhledávám, vždycky, když mě přepadne chuť na tenhle máslovo-tvarohový zázrak. Což je často, tudíž si místo na blogu už dávno zaslouží. Navíc se vtipně peče - nejdřív do pekáče nasypete mouku s cukrem, pak zalijete tvarohovou směsí a nakonec zase zasypete. Ale o tom dále...

Koláč různě obměňuju, na fotce nahoře je do něj přimíchaná rebarbora, na fotkách v průběhu pečení zase lněná semínka (ano, fotky jsou ze dvou různých pečení...). Dá se s ním kouzlit, například moc ráda přidávám do sypké směsi (viz níže) kakao, do tvarohu zase různé ovoce či semínka. Je úžasný ve všech variantách, které jsem zatím zkoušela a opět ani pan kovář, co sladké nerad, nepohrdne. 

Potřebujeme: 

Na sypkou směs:

3 hrnky polohrubé mouky (ideálně špaldové)

1 hrnek cukru (já dávám méně, cca půl - třičtvrtě stejného hrnku jako mouky)

1 lžička jedlé sody (1 prášek do pečiva)

Na tvarohovou náplň: 

3/4kg tvarohu (tři vaničky, na fotce je domácí)
1 hrnek cukru (já dávám méně, cca půl - třičtvrtě stejného hrnku jako mouky)
3 vejce
půl litru mléka
dle chuti - citron, různé ovoce, semínka...

+ máslo (cca půlka) 

                                       

Jak na to:

Smíchejte si tři hrnky mouky, jeden hrnek cukru a lžičku jedlé sody. 

Na tvarohovou směs smíchejte 3/4 kg tvarohu, 1 hrnek cukru, tři vejce, půl litru mléka a dle chuti citron, ovoce, semínka... Pořádně promíchejte.  

Plech vyložte pečícím papírem a nasypte na něj polovinu sypké směsi.

Na sypkou směs nalijte celou tvarohovou směs (na obrázku se lněným semínkem).

Tvarohovou vrstvu opět zasypte sypkou směsí (druhou polovinou).

Navrch nakrájejte proužky másla. Já dávám cca půlku, i celé. Jak to vyjde. 

Dejte péct na 160°C cca na 40 min (až zezlátne máslo na povrchu a vytvoří krustičku). 

Nechte aspoň maličko vychladnout, nakrájejte a užívejte. Koláč je naprosto vynikající. Úžasná je i vůně, která se line při pečení - a za tu vděčíme rozpékajícímu se máslu. Navíc je vážně jednoduchý a zaručuju, že tenhle koláč Vám doma určitě nezůstane dlouho.  

♥ H.